1681 - Edme Mariotte

Všiml si, že sluneční světlo a teplo snadno prochází sklem, ale sálavé teplo (např. z horkého povrchu) se odráží nebo je pohlceno. Jde o úplně první pozorování principu, na kterém funguje skleníkový efekt.
[1681_Mariotte]

1767 - H. B. de Saussure

Sestrojil první „horkou krabici“ (heliothermometer). Šlo o izolovanou nádobu zakrytou vrstvami skla, která se na slunci rozpálila až na bod varu vody. Dokázal tak, že sklo dokáže uvěznit sluneční teplo.
[1767_Saussure]

1801 - William Herschel

Při zkoumání slunečního spektra objevil infračervené záření. Zjistil, že nejvíce tepla se skrývá v neviditelné části světla za červenou barvou. To bylo zásadní pro pochopení toho, jak Země přijímá a vyzařuje energii.
[1801_Herschel]

1804 - John Leslie

Publikoval experimenty o povaze tepla. Pomocí tzv. Leslieho kostky zkoumal, jak různé povrchy (lesklé vs. černé) vyzařují a pohlcují teplo, což je klíčové pro fyziku atmosféry.
[1804_Leslie]

1824 - Joseph Fourier

Shrnul poznatky o teplotě Země. Vyslovil hypotézu, že atmosféra funguje jako izolant (podobně jako Saussurova krabice), který udržuje planetu teplejší, než by byla v prázdném prostoru.
[1824_Fourier]

1840 - Louis Agassiz

Vydal dílo Études sur les glaciers, kde poprvé vědecky formuloval teorii dob ledových. Ukázal, že klima Země není stabilní a v minulosti procházelo drastickými změnami.
[1840_Agassiz]

1856 - Eunice Newton Foote

Experimentálně prokázala, že válec naplněný oxidem uhličitým se na slunci zahřeje mnohem více než ten se vzduchem. Jako první předpověděla, že změna množství CO2 v atmosféře změní teplotu planety.
[1856_Foote]

1862 - John Tyndall

Laboratorně potvrdil, že čistý vzduch je pro tepelné záření průhledný, zatímco vodní pára a CO2 ho silně pohlcují. Identifikoval tak klíčové plyny zodpovědné za skleníkový efekt.
[1862_Tyndall]

1864 - James Croll

Předložil teorii, že za střídáním dob ledových a meziledových stojí změny v oběžné dráze Země (orbital forcing). Jeho myšlenky o vlivu výstřednosti dráhy později matematicky zdokonalil Milanković.
[1864_Croll]

1884 - Samuel Pierpont Langley

Pomocí bolometru prováděl přesná měření slunečního záření ve vysokých nadmořských výškách. Zkoumal, jak atmosféra selektivně pohlcuje různé vlnové délky přicházející energie a snažil se určit solární konstantu.
[1884_Langley]

1894 - Arvid Högbom

Zkoumal geochemický cyklus uhlíku. Upozornil na to, že spalování uhlí začíná uvolňovat do atmosféry množství CO2 srovnatelné s přírodními geologickými procesy, ačkoliv si myslel, že oceány většinu pohltí.
[1894_Hogbom]

1896 - Svante Arrhenius

Vytvořil první fyzikální model výpočtu vlivu CO2 na teplotu povrchu Země. Došel k závěru, že zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého by vedlo k výraznému globálnímu oteplení (odhadl 5–6 °C).
[1896_Arrhenius]

1938 - Guy Stewart Callendar

Jako amatérský meteorolog prokázal oteplování planety analýzou historických teplotních řad a spojil tento trend přímo s nárůstem CO2 ze spalování fosilních paliv (tzv. Callendarův efekt).
[1938_Callendar]

1941 - Milutin Milanković

Publikoval své celoživotní dílo Kanon. Matematicky v něm popsal cykly změn sklonu zemské osy, precese a excentricity oběžné dráhy, které řídí dlouhodobé střídání dob ledových.
[1941_Milankovic]

1952 - Willard Libby

Vyvinul metodu radiouhlíkového datování (C14). Tato revoluční technika umožnila vědcům přesně datovat organické materiály z minulosti (např. v rašelině) a lépe rekonstruovat historii klimatu.
[1952_Libby]

1955 - Cesare Emiliani

Průkopník paleoklimatologie. Analýzou izotopů kyslíku v hlubokomořských sedimentech odhalil detailní historii teplot oceánů a potvrdil cyklický charakter dob ledových předpovězený Milankovičem.
[1955_Emiliani]

1956 - Gilbert N. Plass

S využitím prvních počítačů výrazně zpřesnil výpočty absorpce infračerveného záření. Vyvrátil názor, že CO2 je již "nasycený", a varoval, že hromadění plynu způsobí měřitelné oteplení již na konci 20. století.
[1956_Plass]

1961 - Walter Sullivan

Shrnul výsledky Mezinárodního geofyzikálního roku (IGY 1957–58). Tato bezprecedentní vědecká spolupráce odstartovala moderní monitorování Země, včetně systematického měření CO2 na Mauna Loa.
[1961_Sullivan]