Jak lidská činnost mění tok energie
Klimatologie.eu, 5. listopadu 2026

Soubor: lidske-pusobeni.png, 1586 × 2037 pixelů.
Verze s vektorovou sazbou obou testů: lidske-pusobeni.svg.
Přepis publikovaných čísel: lidske-pusobeni.csv.

Vlastní vysvětlující grafika Klimatologie.eu. Horní ilustrace vznikla
pomocí nástroje imagegen, spodní část je sázená v SVG.
Licence grafiky: CC BY 4.0,
https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/
Doporučené uvedení původu: Klimatologie.eu, Jak lidská činnost mění tok energie, 2026.
Jde o původní zpracování, nikoli převzatý obrázek z citovaných prací.

Význam schématu
CO₂ pohlcuje i vyzařuje tepelné záření. Při původní teplotě povrchu
a spodní atmosféry po zvýšení CO₂ uniká z celé Země méně energie.
Při stejném slunečním příkonu vzniká přebytek. Oteplování následně
zvyšuje vyzařování a při stálém složení atmosféry může obnovit rovnováhu
při vyšší teplotě. Většina dodatečné energie se ukládá v oceánu.
Stratosféra má vlastní bilanci. Přibývání CO₂ zesiluje její radiační
ochlazování. V dolní stratosféře se významně uplatňuje také úbytek ozonu,
který snižuje ohřev pohlcováním slunečního ultrafialového záření.

Červenooranžové šipky znázorňují tepelné záření, žlutá sluneční záření.
Modré popisky označují ochlazování hmoty. Přerušované linie družice
vyznačují pozorované vrstvy, nejsou tokem energie ani spojením přístrojů.
Počet a šířka šipek nevyjadřují velikost toku. Výšky a molekuly nejsou
v měřítku. Ilustrace neukazuje průběh konkrétního měření.

První test
Předpověď: růst CO₂ má zesílit záření k povrchu ve svých charakteristických pásmech.
Test používá pozemní spektra, měření teploty a vlhkosti a údaje o složení
atmosféry. Výpočet s CO₂ na výchozí koncentraci odděluje jeho příspěvek.
Feldman a kol. (2015), bezoblačné podmínky, 2000–2010:
Oklahoma, Southern Great Plains: +0,20 ± 0,06 W/m² za deset let.
Sever Aljašky, North Slope of Alaska: +0,20 ± 0,07 W/m² za deset let.
Jde o publikované trendy příspěvku CO₂ a publikované nejistoty.
Nejsou zde přeznačené na 95% intervaly. Studie sleduje nárůst CO₂ o 22 miliontin.
W/m² vyjadřuje výkon na jednotku plochy. Výsledek se vztahuje k záření
směřujícímu na povrch na dvou místech, nikoli ke globálnímu přebytku nad atmosférou.

Druhý test
Předpověď: změny skleníkových plynů a ozonu mají vytvořit společný
výškový a zeměpisný obraz oteplování troposféry a ochlazování stratosféry.
Santer a kol. (2013) porovnávají tento obraz s družicovým záznamem 1979–2012
a s modelovým rozsahem přirozených vlivů včetně Slunce a sopek.
Sledují tři široké vrstvy: dolní troposféru, střední a horní troposféru
a dolní stratosféru. Obraz lidského působení rozpoznali v obou zpracováních
družicových dat, RSS a UAH. Tato zpracování sdílejí část podkladových měření.
Tabulka v grafice ukazuje pouze směr dlouhodobé změny. Není datovým grafem.
Neshoda velikosti změn mezi modely a měřením zůstává zachovaná v textu článku.
Roky 1979–2012 označují pozorovací záznam. Samostatné antropogenní běhy
v obr. 2 studie končí v roce 2005, běhy se všemi vlivy pokračují do roku 2012.

Oba testy ověřují různé části vysvětlení. Úplné vysvětlení zahrnuje také
další skleníkové plyny, aerosoly a reakce klimatického systému.
Antropogenní aerosoly v souhrnu část oteplování plyny tlumí.

Odborné podklady
Manabe, S. (1983): Carbon Dioxide and Climatic Change.
Advances in Geophysics 25, 39–82. Podklad: s. 45–47.
https://doi.org/10.1016/S0065-2687(08)60171-5
Plný text: https://www.gfdl.noaa.gov/bibliography/related_files/sm8301.pdf

Feldman, D. R. a kol. (2015): Observational determination of surface
radiative forcing by CO₂ from 2000 to 2010. Nature 519, 339–343.
Podklad: obr. 2 a 4, výsledky a metody.
https://doi.org/10.1038/nature14240
Plný text: https://www.ssec.wisc.edu/~dennyh/papers/FeldmanEtal%20Nature%202015%20Surface%20CO2%20radiative%20forcing.pdf

Santer, B. D. a kol. (2013): Human and natural influences on the changing
thermal structure of the atmosphere. PNAS 110, 17235–17240.
Podklad: obr. 2–4, popis dat a Fingerprint Results.
https://doi.org/10.1073/pnas.1305332110
Plný text: https://contenthub.llnl.gov/sites/contenthub/files/news/2013-09/santer.pdf

Forster, P., Storelvmo, T. a kol. (2021): The Earth’s Energy Budget,
Climate Feedbacks, and Climate Sensitivity. IPCC AR6 WGI, kapitola 7.
Podklad: oddíly 7.2 a 7.3, ukládání energie a součet radiačních vlivů.
https://doi.org/10.1017/9781009157896.009
Plný text: https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/downloads/report/IPCC_AR6_WGI_Chapter07.pdf