Proč další CO₂ mění záření Země
Klimatologie.eu, 5. listopadu 2026

Soubor: prenos-zareni-co2.png
Číselný podklad: prenos-zareni-co2.csv

Původ
Vlastní vysvětlující grafika vytvořená vestavěným nástrojem imagegen.
Licence vlastního zpracování: CC BY 4.0.
https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/
Přístroje, družice a krajina jsou ilustrace, nikoli dokumentární fotografie.

Význam horní části
Porovnání ponechává stejnou teplotu v každé výšce a mění množství CO₂.
Ukazuje části pásma s hlavním příspěvkem záření z troposféry.
Zesílené pohlcování záření z nižších vrstev posouvá hlavní příspěvek výš.
Při klesající teplotě s výškou odtud přichází méně záření.
Růžová označuje vyzařující oblasti, nikoli jejich oteplení.
Vyzařují všechny vrstvy. Zvýraznění znázorňuje příspěvek, ne pevnou hranici.
Spodní vrstvy vyzařují vzhůru i dolů a další CO₂ může zesílit tok k povrchu.
Křivky ukazují pohlcený podíl v závislosti na vlnové délce.
Nejsou datovým spektrem, změnou vnitřní šířky molekulární čáry ani číselným modelem.
Horní schéma neposuzuje znaménko změny na všech vlnových délkách.
V částech spektra s vyzařováním ze stratosféry se uplatní jiný teplotní profil.

Pozemní test
Feldman a kol. (2015), 2000–2010, jasná obloha:
Oklahoma: 0,20 ± 0,06 W/m² za deset let.
Sever Aljašky: 0,20 ± 0,07 W/m² za deset let.
Jde o růst příspěvku CO₂ k tepelnému záření směřujícímu k povrchu.
Nejistoty jsou převzaté z publikace, nejsou přeznačeny na 95% interval.
Stejná pozorování používá grafika první hypotézy.
Zde se zdůrazňuje shoda s výpočtem, který zahrnuje růst CO₂.
Nejde o další nezávislý soubor pozemních měření.
CSV přepisuje souhrnné výsledky, nereprodukuje zpracování jednotlivých spekter.

Družicový test
Raghuraman a kol. (2023), AIRS na Aqua, 2003–2021.
Tabulka popisuje směr změn odcházejícího záření, nikoli jejich velikost.
Šipka dolů v tabulce znamená pokles množství záření do vesmíru.
Neznamená záření směřující k povrchu.
Pokles se týká částí pásma CO₂, růst průhlednějších částí spektra.
Skutečný vývoj zahrnuje změny plynů i reakci teploty, vlhkosti a oblaků.
Práce používá dva postupy radiačního výpočtu a porovnání s CERES.
Doplněný spektrální produkt AIRS zahrnuje odhad v neměřených intervalech.
Tento obrázek proto neoznačuje všechny vlnové délky za přímo měřené.
Jde o kvalitativní přehled rozdílů, nikoli úplný rozklad všech vlivů.

Prameny
Pierrehumbert, R. T. (2011): Infrared Radiation and Planetary Temperature.
AIP Conference Proceedings 1401, 232–244. Princip: obr. 1–3 a související výklad.
https://doi.org/10.1063/1.3653855
https://courses.seas.harvard.edu/climate/eli/Courses/global-change-debates/Sources/CO2-saturation/more/Pierrehumbert-2011.pdf

Feldman, D. R. a kol. (2015): Observational determination of surface
radiative forcing by CO₂ from 2000 to 2010. Nature 519, 339–343.
Podklad: obr. 2–4 a metody.
https://doi.org/10.1038/nature14240
https://courses.seas.harvard.edu/climate/eli/Courses/global-change-debates/Sources/CO2-saturation/more/Feldman_2015.pdf

Raghuraman, S. P. a kol. (2023): Greenhouse Gas Forcing and Climate
Feedback Signatures Identified in Hyperspectral Infrared Satellite Observations.
Geophysical Research Letters 50, e2023GL103947.
Podklad: oddíly 2–4, obr. 1–2, doplňkový obr. S3.
https://doi.org/10.1029/2023GL103947
https://repository.library.noaa.gov/view/noaa/63977/noaa_63977_DS1.pdf