Ozon a teplota stratosféry
Klimatologie.eu, 6. listopadu 2026

GRAFIKY
co2-a-ochlazovani.png a ozon-a-ohrev.png
Vlastní kvalitativní ilustrace vytvořené vestavěným nástrojem image_gen.
Licence vlastních ilustrací: Creative Commons Attribution 4.0 International.
Původní zadání: prompts.json. Navazující odborné opravy: edits.json.
Nejde o překreslení konkrétního cizího obrázku ani o výstup klimatického modelu.
Molekuly, tloušťky vrstev, částice a šipky nejsou v měřítku.
Směry dějů, popisky a hodnoty byly kontrolovány proti níže uvedeným zdrojům.

PRVNÍ GRAFIKA
Molekulární schéma: CO2 pohlcuje i vyzařuje infračervené záření. Srážky vyměňují energii s okolním vzduchem. O ochlazení rozhoduje změna čisté výměny energie v daných stratosférických podmínkách.
Manabe a Wetherald (1967), s. 250–251
DOI: 10.1175/1520-0469(1967)024<0241:TEOTAW>2.0.CO;2
https://www.gfdl.noaa.gov/bibliography/related_files/sm6701.pdf
Shine a kol. (2003), oddíl 3b
DOI: 10.1256/qj.02.186
https://acomstaff.acom.ucar.edu/randel/Shine.pdf

Číselný test:
Ivy, Solomon a Rieder (2016), tabulka 1, antarktická část, řádek GHG
DOI: 10.1175/JCLI-D-15-0503.1
https://dspace.mit.edu/server/api/core/bitstreams/8b668a42-dff7-4f08-a805-508894e0e81e/content
Období trendu 1980–2000, průměr 60–90 stupňů jižní šířky, 50 hPa.
Jižní zima JJA = červen–srpen, trend −0,16 K za deset let.
Jižní jaro SON = září–listopad, trend −0,15 K za deset let.
Jde o radiační příspěvek CO2, CH4 a N2O při pevném ozonu a pevném dynamickém ohřevu, nikoli o přímé měření celkové teplotní změny nebo izolovaný účinek samotného CO2.
Teplotní rozdíl 1 K odpovídá rozdílu 1 stupně Celsia.
V tabulce je u obou těchto trendů nejistota 2 sigma zaokrouhlená na 0,00. Neznamená to nulovou fyzikální nebo modelovou nejistotu.

DRUHÁ GRAFIKA
Pohlcování světla a fotochemie:
Gorshelev a kol. (2014), DOI 10.5194/amt-7-609-2014
Serdyuchenko a kol. (2014), DOI 10.5194/amt-7-625-2014
NASA, oddíly 4.2.10–4.2.11:
https://acd-ext.gsfc.nasa.gov/anonftp/acd/daac_ozone/Lecture4/Text/Lecture_4/OVER%2A%2Af12-18.html

Test 1:
Randel a Wu (1999), obrázky 5, 8, 14 a 15
DOI: 10.1175/1520-0442(1999)012<1467:COTAAA>2.0.CO;2
https://acomstaff.acom.ucar.edu/randel/JCli_99.pdf
Překryv největších výškových změn přibližně 12–21 km.
Teplotní rozdíl obrázku 5: průměr vybraných antarktických stanic, 1986–1995 minus 1970–1979.
Ozonový profil obrázku 15 pochází z let 1992–1993. Nejde o totožně časově vymezené vzorky.
V doplněné tabulce pozorování uvádíme zaokrouhlené shrnutí studie pro hladinu 100 hPa. Nerozlišenou zimní změnu neoznačujeme číselnou nulou.

Test 2:
Keeble a kol. (2014), oddíly 2, 3.2 a 4, obrázky 3 a 7
DOI: 10.5194/acp-14-13705-2014
https://acp.copernicus.org/articles/14/13705/2014/acp-14-13705-2014.pdf
Dvě simulace UM-UKCA, REF2000 a NHC, stejné vnější podmínky roku 2000.
V NHC je vypnuta aktivace chloru reakcemi na částicích polárních stratosférických oblaků. Plynná chemie a další procesy pokračují.
Zobrazená HCl + ClONO2 -> Cl2 + HNO3 je jedna povrchová reakce, nikoli úplný cyklus ničení ozonu.
Každý běh trval 30 modelových let, porovnávají se poslední 20leté průměry.
Rozdíl teplot REF2000 minus NHC u maxima v listopadu–prosinci kolem 70 hPa, průměr 75–90 stupňů jižní šířky, přibližně −12 K.
Číslo není pozorovaný historický rozdíl a neporovnáváme je přímo s rozdílem 1986–1995 minus 1970–1979.

VEŘEJNÝ ČÍSELNÝ SOUBOR
ivy2016-table1.csv přepisuje celou antarktickou část tabulky 1 studie Ivy a kol. (2016).
35 řádků, 7 řad a 5 časových průměrů. Všechny trendy patří letům 1980–2000, 60–90 stupňům jižní šířky a hladině 50 hPa.
MERRA_temperature a HadAT2_temperature: trendy odvozené z reanalýzy a radiosondových dat.
Řady s ozone_radiative: vypočtený radiační příspěvek změn ozonu podle čtyř datových sad.
CO2_CH4_N2O_radiative: vypočtený společný příspěvek tří plynů.
DJF = prosinec–únor, MAM = březen–květen, JJA = červen–srpen, SON = září–listopad.
uncertainty_2sigma_C_per_decade je oboustranná poloviční šířka intervalu 2 sigma, přepsaná tak, jak ji zaokrouhlili autoři.
Zaokrouhlené 0,00 není doklad nulové nejistoty.
Jde o výsledky publikované tabulky, nikoli surové sondážní údaje.
Číselný přepis Klimatologie.eu je volně použitelný s uvedením původní studie.

DALŠÍ KONTROLA
Solomon a kol. (2017), DOI 10.1002/2017JD026719
https://acomstaff.acom.ucar.edu/dkin/Documents/Solomon_et_al-2017-Journal_of_Geophysical_Research__Atmospheres.pdf
Opačné změny ozonu a teploty při porovnání období před rokem 2000 s lety 2000–2014. Novější období vylučuje mimořádný rok 2002.
Teploty z MERRA, ozonové sondy z jižního pólu a Syowa, oddělené modelové scénáře.
Ozonové a teplotní trendové řady nemají totožné počátky ani prostorové pokrytí.

PŮVODNÍ PROFILY
NOAA GML: https://gml.noaa.gov/ozwv/ozsondes/
https://gml.noaa.gov/aftp/data/ozwv/Ozonesonde/
Jednotlivé veřejné profily. V článku jsou historické výsledky převzaty ze studií, nejsou prezentovány jako nový vlastní trend z tohoto archivu.