Horské ledovce

Co pozorujeme

Horský ledovec je dlouhodobě přetrvávající masa ledu, která vznikla na souši ze sněhu a pod vlastní vahou pomalu teče. Pozorujeme polohu jeho čela, obrys, výšku povrchu a změnu hmotnosti. Výsledkem je záznam o tom, zda se ledovec mezi určenými daty prodloužil či zkrátil, zvětšil či zmenšil, zesílil či zeslábl a kolik hmotnosti získal nebo ztratil.

Tato definice a rozdělení měřených veličin odpovídají mezinárodnímu glaciologickému slovníku, metodickému průvodci Světové meteorologické organizace a současným globálním vyhodnocením WGMS. Slovo „ledovec“ v nich zahrnuje údolní ledovce, menší ledové čapky a ledová pole vzniklá na souši. V globálních součtech se hodnotí ledovce mimo hlavní grónský a antarktický ledový příkrov; započítávají se však samostatné ledovce na jejich okrajích. Cogley et al., 2011, WMO, 2024 a GlaMBIE Team, 2025

Délka, plocha a hmotnost se nemusejí měnit stejným tempem. Poloha čela reaguje také na rychlost proudění ledu a na tvar údolí; čelo některého ledovce se proto může dočasně posunout dopředu, i když ledovec jako celek ztrácí hmotnost. Hmotnostní bilance naproti tomu porovnává množství ledu a sněhu na začátku a na konci přesně vymezeného období. Při čtení výsledku je tedy vždy nutné uvést veličinu, oblast a období měření. Tento rozdíl podrobně vymezuje glosář UNESCO a WGMS.

Historie pozorování

Nejstarší dlouhé záznamy sledují čelo ledovce. Jeho polohu bylo možné určit podle značek v terénu, měřických bodů, map, obrazů a později fotografií. Mezinárodně koordinované sledování začalo roku 1894 založením Mezinárodní komise pro ledovce v Curychu; François-Alphonse Forel zveřejnil první společný přehled v roce 1895. Původním cílem bylo každoročně shromažďovat posuny čel z různých zemí podle srovnatelného postupu. Historii sítě dokládají WGMS, 2020 a Zemp et al., 2015.

Přímé každoroční měření hmotnostní bilance se rozšířilo po druhé světové válce. Nejdelší nepřerušené moderní měření celého ledovce začalo na švédském Storglaciären v glaciologickém roce 1945/46. Valter Schytt popsal prvních šestnáct let tohoto programu už v roce 1962. V terénu se od té doby opakovaně měří množství zimního sněhu a letní úbytek ledu. Dlouhé záznamy z jednotlivých ledovců zachycují změny rok po roce, jejich počet je však malý ve srovnání s množstvím ledovců na Zemi. Historický původ a terminologii shrnují Schytt, 1962 a Cogley et al., 2011.

Letecké snímkování a přesné mapování přidaly možnost porovnat výšku celého povrchu. Od sedmdesátých let se postupně připojily družice a od roku 2000 poskytl archiv stereoskopických snímků ASTER opakované výškové mapy téměř všech ledovcových oblastí. Hugonnet a kol. z těchto snímků vypočítali stejným postupem změny výšky pro roky 2000–2019. Jejich výsledek už nevycházel jen z několika dobře dostupných ledovců, ale z družicového pokrytí celého světa. Hugonnet et al., 2021

Dnešní globální přehled spojuje obě tradice. Každoroční terénní měření popisují průběh jednotlivých let; družicové změny výšky určují dlouhodobý úbytek u přibližně 200 000 ledovců. Dussaillant a kol. tento postup použili pro roční hodnoty 1976–2024 a WGMS jej v roce 2026 doplnila o glaciologický rok 2025. Dussaillant et al., 2025 a WGMS Network, 2026

Glaciologický rok sleduje celý cyklus od začátku zimního hromadění sněhu do konce následujícího léta. V tomto globálním produktu znamená rok 2025 na severní polokouli období od 1. října 2024 do 30. září 2025, na jižní polokouli od 1. dubna 2024 do 31. března 2025 a v tropech kalendářní rok 2025. Rok v grafu proto není ve všech oblastech totožný s kalendářním rokem, ale vždy obsahuje jeden úplný sezónní cyklus. Dussaillant et al., 2025, oddíl 2.2

Jak vzniká zveřejněný záznam

Poloha čela a plocha

Poloha čela se určuje vůči pevnému bodu nebo podél předem stanovené osy. Starší záznamy vznikaly pásmem, teodolitem a opakovanou fotografií; dnes se používá také přesná družicová poloha a snímky z letadel či družic. Z obrysu ledovce lze vypočítat plochu. U suti na povrchu, trvalých sněhových polí a navazujících ledovců však nemusí být hranice na snímku jednoznačná, proto k obrysu patří datum, zdroj obrazu a popis kvality mapování. Na tato omezení upozorňují Zemp et al., 2015 a dokumentace Randolph Glacier Inventory v7.

Tyče, sondy a sněhové jámy

Při přímém glaciologickém měření jsou body rozmístěny od spodní části ledovce po jeho nejvyšší část. Na jaře se sondou zjišťuje hloubka zimního sněhu a ve sněhové jámě nebo jádru také jeho hustota. Na podzim se u tyčí zavrtaných do ledu odečte, o kolik klesl povrch. Hloubka a hustota sněhu se v každém bodě převedou na hmotnost vody na metr čtvereční. Standardní postup popisují WMO, 2024 a O’Neel et al., 2019.

Bodová měření se následně rozloží přes celou plochu ledovce, obvykle podle výškových pásem. Výsledkem je průměrná změna hmotnosti na metr čtvereční, vyjádřená v metrech vodního ekvivalentu. Hodnota −1 m vodního ekvivalentu znamená, že ledovec za dané období ztratil v průměru 1 000 kg na každý metr čtvereční své plochy; nejde nutně o přesně jeden metr ledu, protože čerstvý sníh, starší zrnitý sníh zvaný firn a led mají různou hustotu. Celková změna hmotnosti vznikne vynásobením plošného průměru plochou ledovce.

Rozdíl dvou výškových map

Měření označované jako geodetická metoda začíná dvěma výškovými modely téhož ledovce z různých dat. Po přesném vzájemném zarovnání se v každém místě odečte starší výška od novější. Kladný rozdíl značí zesílení, záporný zeslabení. Součet změn přes celý obrys poskytne změnu objemu. Postup vyžaduje opravit posun map, odfiltrovat mraky a chybné body a odhadnout místa, kde výška chybí. Základní korekce popsali Nuth & Kääb, 2011; globální zpracování použili Hugonnet et al., 2021.

Družice měří výšku, nikoli přímo hmotnost. Změna objemu se proto násobí odhadem hustoty materiálu, který přibyl nebo zmizel. Pro víceleté geodetické období se běžně používá 850 ± 60 kg na m³; pro krátké intervaly může být převod podstatně méně spolehlivý, protože se mění podíl sněhu, firnu a ledu. Huss proto doporučuje tento převod pro dostatečně dlouhá období a Dussaillant a kol. do svého globálního výpočtu nepřijímají geodetická období kratší než pět let. Huss, 2013 a Dussaillant et al., 2025

Od jednotlivých ledovců ke globálnímu součtu

Současný každoroční produkt WGMS využívá terénní měření k odhadu, jak se hmotnost měnila rok po roce i u okolních ledovců bez pravidelných návštěv. Tento roční průběh pak upraví tak, aby jeho součet odpovídal dlouhodobé změně výšky, kterou u jednotlivých ledovců změřily družice. Výsledkem je odhad pro každý rok a každý zahrnutý ledovec: terénní data ukazují, ve kterých letech byl úbytek v oblasti větší nebo menší, zatímco výškové mapy určují celkovou změnu za delší období. Metodu, ověření vynecháním části stanic i výpočet nejistot zveřejnili Dussaillant et al., 2025.

Přibližně 207 000 ledovců s geodetickým měřením představuje 96 % světové zaledněné plochy v tomto produktu. Ledovcům bez přímého geodetického záznamu se přiřadí průměr příslušné oblasti. Jednotlivé výsledky se násobí plochou, sečtou do 19 světových oblastí a nakonec do globální hodnoty v gigatunách. Nejistota zahrnuje chybu výšky, převod objemu na hmotnost, řídkost terénních měření a změnu plochy; roste tam, kde jsou pozorované ledovce vzdálenější. Dussaillant et al., 2025, metodika a ověření

Co znamená uvedená nejistota

Interval nejistoty není připojen až k hotovému globálnímu číslu. Vzniká už u výškových map, hustotního převodu a odhadu ročního průběhu v místech bez terénního měření. Při součtu se zohledňuje, že chyby blízkých ledovců mohou být podobné. Dussaillant a kol. ověřovali prostorové doplňování tak, že část pozorování opakovaně vynechali a porovnali odhad se skrytou hodnotou. U produktu 1976–2024 uvádějí intervaly jako jednu směrodatnou odchylku. Dussaillant et al., 2025

Druhý globální projekt GlaMBIE spojil 233 odhadů od 35 výzkumných týmů a čtyři typy pozorování: terénní měření, rozdíly výškových modelů, družicové výškoměry a družicové měření změn gravitačního pole. Autoři upozorňují, že některé vstupy sdílejí stejné snímky nebo podobné postupy, a jejich chyby tedy nejsou zcela nezávislé. Náhodná nejistota může být proto spíše dolní hranicí skutečné nejistoty oblasti; známé systematické rozdíly mezi metodami zůstávají předmětem srovnání. GlaMBIE Team, 2025

Zveřejňovaná data

Srovnání měřicích postupů

Terénní metoda poskytuje každoroční a často i zimní a letní bilanci konkrétního ledovce, ale globální síť je řídká. Rozdíl výškových modelů pokrývá téměř celý svět a spolehlivě určuje dlouhodobou změnu, avšak mezi dvěma mapami sám nerozliší jednotlivé roky a potřebuje převod objemu na hmotnost. Družicový výškoměr sleduje změny podél drah družice. Gravitační mise odvozují změnu hmotnosti z proměn gravitačního pole, ale až pro oblasti o rozměru stovek kilometrů. Každý postup tak poskytuje jinou kombinaci podrobnosti v čase a prostoru. GlaMBIE Team, 2025

GlaMBIE nejprve sjednotila období, plochu a jednotky 233 regionálních odhadů. Poté oddělila dlouhodobou změnu od meziročního kolísání a spojila výsledky po metodách i mezi metodami. Rozdíly často spadaly do uváděných intervalů nejistoty, v některých oblastech však zůstaly systematické odchylky. Globální součet proto není prostým průměrem všech publikovaných čísel a shoda na celosvětové hodnotě sama nezaručuje shodu v každém pohoří. GlaMBIE Team, 2025

Pozorování

Dlouhodobá měření ukazují dvě souběžné změny: čela ledovců jsou ve většině sledovaných oblastí dále proti směru toku než v minulosti a celková hmotnost světových ledovců klesá. Jednotlivé ledovce i oblasti mají odlišný průběh a v některých desetiletích se část čel posouvala dopředu. Globální převaha ústupu je však v souboru přibližně 42 000 změn čela od roku 1600 patrná v měřítku staletí. Zemp et al., 2015

Nejnovější každoroční vyhodnocení WGMS uvádí pro glaciologický rok 2025 globální změnu −408 ± 132 Gt. Záporné znaménko znamená, že součet ztracené hmotnosti byl o tuto hodnotu větší než součet přírůstků. Od začátku výpočtu v roce 1975 činí kumulovaná změna −9 583 ± 1 211 Gt. Šest největších ročních úbytků celého záznamu nastalo během sedmi let 2019–2025. WGMS Network, 2026

Velikost těchto čísel je srozumitelnější po převodu na objem vody. Jedna gigatuna je miliarda tun a přibližně jeden kilometr krychlový vody. Úbytek 408 Gt v roce 2025 tedy odpovídá asi 408 km³ vody rozložené mezi ledovce světa. Kumulovaných 9 583 Gt odpovídá 26,4 ± 3,3 mm globální střední hladiny moře; roční hodnota 2025 odpovídá 1,1 ± 0,4 mm. Tento přepočet popisuje tentýž hmotnostní úbytek v jiné jednotce, nikoli samostatné měření hladiny. WGMS Network, 2026

Nezávislé globální zpracování družicových výškových map zjistilo pro roky 2000–2019 průměrný úbytek 267 ± 16 Gt za rok. Autoři současně vyčíslili, že tempo úbytku se během těchto dvou desetiletí zvyšovalo o 48 ± 16 Gt za rok za desetiletí. Tento výsledek vznikl z opakovaných stereoskopických snímků ASTER a byl ověřován vůči přesnějším regionálním měřením. Hugonnet et al., 2021

GlaMBIE pro překrývající se, ale delší období 2000–2023 spojila čtyři měřicí postupy. Výsledkem je −6 542 ± 387 Gt za celé období, v průměru −273 ± 16 Gt za rok. Průměrný roční úbytek vzrostl z 231 ± 23 Gt v letech 2000–2011 na 314 ± 23 Gt v letech 2012–2023, tedy o 36 ± 10 %. Shoda s družicovým odhadem pro roky 2000–2019 se týká globální velikosti; GlaMBIE současně nachází větší rozdíly mezi metodami v některých jednotlivých oblastech. GlaMBIE Team, 2025

Úbytek není mezi oblastmi rozdělen rovnoměrně. V letech 2000–2023 ztratilo hmotnost všech 19 oblastí GlaMBIE. Největší podíl globálního úbytku v gigatunách připadal na Aljašku (22 %), kanadskou Arktidu (20 %), okrajové ledovce Grónska (13 %) a jižní Andy (10 %). Vzhledem k počáteční hmotnosti byly největší relativní ztráty ve střední Evropě (39 %), na Kavkaze (35 %) a na Novém Zélandu (29 %). Absolutní gigatuny a procento původní hmotnosti proto odpovídají na dvě různé otázky. GlaMBIE Team, 2025

Také jediný rok může mít v jednotlivých oblastech odlišné pořadí podle zvolené jednotky. V roce 2025 byla plošně průměrná ztráta největší v západní Kanadě a USA, na Islandu a ve střední Evropě. Největší příspěvek ke globálnímu součtu v gigatunách však pocházel z vysokohorské Asie, Aljašky a ruské Arktidy, protože tyto oblasti mají větší plochu ledovců. WGMS Network, 2026

Prameny a data