Vlny veder

Co pozorujeme

Vlna veder je souvislé období několika dnů s neobvykle vysokou teplotou. Pro její vyhledání v měřeních se stanoví teplotní hranice a pravidlo trvání. Z denních měření lze určit, kolik takových událostí nastalo, kolik dnů dohromady trvaly a o kolik byla hranice překročena. Každý výsledek proto patří k přesnému pravidlu, podle kterého byly události v měřeních vyhledány.

Definice se liší podle toho, jakou vlastnost horka potřebujeme zachytit. Některé požadují překročení hranice každý den, jiné posuzují průměr za několik dnů. Metodické srovnání Perkins a Alexander, 2013 proto hodnotí zvlášť události z denních maxim, minim a kombinovaného ukazatele. Slova „vlna veder“ sama o sobě ještě neurčují výpočet. Zde sledujeme teplotu vzduchu nad souší. Zdravotní zátěž by vyžadovala další údaje, například vlhkost, a samostatné vyhodnocení.

Dva způsoby určení hranice

Pevná hranice má v každém místě stejnou hodnotu. V české klimatologii je například tropický den dnem, kdy denní maximum dosáhne alespoň 30 °C. Počet tropických dnů je přímo srozumitelný, ale jednotlivý tropický den ještě nevytváří vícedenní událost. Pro vlnu veder musí být navíc určeno, kolik takových dnů má následovat bez přerušení. Přehled českých definic a měření zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav.

Místní hranice se odvozuje zvlášť pro každou stanici nebo bod mapy a část roku. Často se používá 90. percentil: v referenčním období byla pro daný kalendářní den vyšší denní maxima přibližně v jedné desetině případů. Hranice tak může být jiná v Helsinkách, Praze a Aténách a současně se během roku mění. Tento způsob umožňuje srovnávat neobvykle teplá období vzhledem k místním podmínkám, nikoli stejnou absolutní teplotu ve všech oblastech. Podrobné vymezení používají například Perkins a Alexander, 2013.

Den, noc a trvání

Hranici lze vztáhnout k dennímu maximu, minimu nebo průměru. Denní maximum zachycuje nejteplejší část dne, minimum obvykle souvisí s nočním ochlazením. Je to však nejnižší hodnota celého pozorovacího dne, nikoli automaticky měření za přesně vymezenou noc. Také denní průměr se může počítat z různě častých odečtů nebo jen z maxima a minima. Perkins a Alexander, 2013 tyto teplotní veličiny při porovnání definic důsledně rozlišují.

Ukazatel EHF, anglicky Excess Heat Factor, kombinuje neobvyklost horka vzhledem k místnímu klimatu a k předchozím dnům. V původní práci se denní teplota vypočítá jako průměr maxima a minima. Průměr za tři dny se potom porovná s místním 95. percentilem všech dnů let 1971–2000 a s průměrem předcházejících třiceti dnů. Překročení dlouhodobé hranice určuje výskyt horka. Rozdíl proti nedávnému počasí upravuje jeho intenzitu. Tato definice nevyžaduje, aby hranici samostatně překročil každý ze tří dnů. Výpočet i volbu pozorovacího dne vysvětlují Nairn a Fawcett, 2015.

Také nejkratší délka mění počet nalezených událostí. Definice se třemi dny zachytí více krátkých případů než definice se šesti dny, pokud ostatní pravidla zůstanou stejná. Globální archiv vln veder a teplých období GHWR, anglicky Global Heatwave and Warm-Spell Record, proto zveřejnil souběžné výpočty pro 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 10 po sobě jdoucích dnů a pro několik pevných i místních hranic. Nejde o sedm verzí téhož čísla, ale o záměrné měření citlivosti výsledku na volbu pravidla. Raei et al., 2018

Standardní ukazatel WSDI

Ukazatel trvání teplých období WSDI, anglicky Warm Spell Duration Index, počítá za rok všechny dny, které patří do období alespoň šesti po sobě jdoucích dnů s denním maximem nad místním 90. percentilem. Hranice se pro každý kalendářní den počítá z pětidenního okna v referenčním období, často z let 1961–1990. Výsledek má jednotku dnů za rok. WSDI tedy neudává počet událostí ani délku nejdelší z nich: dvě šestidenní události dávají 12 dnů stejně jako jedna dvanáctidenní. Počítají se i neobvykle teplá období mimo léto, která nemusí být horká v absolutních stupních Celsia. Percentilovou definici používá globální analýza Alexander et al., 2006 a současné provedení dokumentuje uživatelská příručka HadEX3.

Co lze z jedné definice spočítat

Ze stejného seznamu událostí lze zveřejnit několik výsledků. Počet událostí říká, kolikrát byla podmínka splněna. Celkový počet dnů sečte všechny dny uvnitř událostí. Délka může označovat nejdelší událost nebo průměrnou délku. Intenzita může být absolutní teplotou či překročením hranice. Význam musí být uveden u konkrétního výsledku. Jednotný rámec pro takové srovnání navrhli Perkins a Alexander, 2013 a součet denních překročení přidala globální analýza Perkins-Kirkpatrick a Lewis, 2020.

Součet překročení současně zachycuje délku i velikost teplotní odchylky. Při překročení o 2 °C ve třech dnech dostaneme 6 °C·den, tedy šest stupňodnů. Autoři jej nazývají cumulative heat a v grafech používají zkrácenou jednotku °C. Jde o součet denních teplotních odchylek. Množství energie přijaté člověkem, půdou nebo atmosférou tím změřeno není. Dvě epizody se stejným součtem mohou mít jinou délku a jiné nejvyšší teploty.

Historie měření

Dlouhé záznamy denních maxim a minim vznikly později než měsíční průměry. Střední Anglie má souvislý soubor denní průměrné teploty od roku 1772, zatímco přímo použitelné denní maximum a minimum začíná rokem 1878. Způsob sestavení a pozdější opravy tohoto historického souboru popsali Parker et al., 1992 a Parker a Horton, 2005. Je to regionální měření, nikoli globální obraz, ale ukazuje, jak dlouhá musí být denní pozorování, chceme-li ve starších obdobích vyhledávat několikadenní teplotní události.

Frich a spoluautoři v roce 2002 spojili přibližně 3 000 dlouhodobých záznamů ročních ukazatelů do globálního přehledu deseti teplotních a srážkových extrémů. Každý použitý záznam měl nejméně čtyřicet let v období 1946–1999. Jejich ukazatel HWDI sledoval nejdelší alespoň šestidenní úsek s maximem o více než 5 °C nad obvyklou hodnotou daného data v letech 1961–1990. V tropech tato hranice často nedala žádnou událost, protože tam teplota mezi dny kolísá méně. Náhradu pevného rozdílu percentilem, tedy přechod k WSDI, vysvětlují Alexander et al., 2006. Změnil se tím nejen zdroj dat, ale i význam ukazatele: WSDI sčítá všechny vyhovující dny v roce.

HadEX3 zveřejněný Dunnem a spoluautory v roce 2020 spojil staniční ukazatele extrémů do pravidelné zeměpisné mřížky pro léta 1901–2018. Rozšíření z roku 2024 přidalo ukazatele určené mimo jiné pro zemědělství a zdraví, například dny s maximem alespoň 30 °C nebo další charakteristiky vln veder. Historické pokrytí se tím neprodloužilo za rok 2018. Aktuální vydání 3.0.4 je nadále pevně vymezeným výzkumným souborem.

Jak vzniká zveřejněný záznam

Měření denní maximální a minimální teploty

Meteorologická stanice měří teplotu vzduchu čidlem, které se s okolním vzduchem tepelně vyrovnává. Dříve se běžně odečítala poloha kapaliny v teploměru, dnes se často měří elektrický odpor platinového čidla, který se s teplotou mění. Převod na stupně Celsia se ověřuje porovnáním s kalibrovaným referenčním teploměrem. Radiační kryt omezuje přímé sluneční ohřívání přístroje a zároveň umožňuje proudění vzduchu. Doporučená výška je 1,25–2 metry nad zemí. Principy a zdroje chyb popisuje příručka Světové meteorologické organizace (WMO), svazek I, kapitola 2.

Převod odporu čidla na teplotu a vznik staničního záznamu podrobně vysvětluje odporová termometrie.

Maximum a minimum uchová speciální teploměr nebo se vyberou z průběžných elektronických odečtů. Pozorovací den může končit například večer či ráno. Nemusí odpovídat kalendářnímu dni od půlnoci. Umístění stanice, kryt, typ čidla, interval záznamu i čas odečtu proto patří k metadatům, tedy popisu okolností měření. Přesun stanice může změnit denní maxima, přestože je nové čidlo správně kalibrované. Při spojování starých a nových měření se sledují překryvy a rozdíly vůči okolním stanicím. Konkrétní opravy a jejich nejistoty pro střední Anglii rozebírají Parker a Horton, 2005.

Národní služby posílají denní souhrny do společných archivů. Globální síť historických klimatologických denních měření GHCN-Daily vybírá při překryvu zdrojů jednu preferovanou hodnotu a používá automatické kontroly rozsahu, vnitřní shody, opakovaných hodnot i neobvyklých rozdílů vůči okolním stanicím. Podezřelé údaje dostanou příznak kvality a původní hodnota zůstává dohledatelná.Automatická kontrola jednotlivých chyb se liší od homogenizace, tedy opravy dlouhodobých změn způsobených například přesunem stanice. GHCN-Daily takovou jednotnou globální opravu neprovádí. Pro analýzu trendu je nutné ověřit, jak s těmito změnami naložil navazující výzkum. Menne et al., 2012

Místní hranice a souvislé události

U percentilové definice se nejprve pro každou stanici a kalendářní den vytvoří místní hranice. Okolní dny se spojují do pohyblivého okna, aby výpočet nestál jen na třiceti hodnotách stejného data. Pro 15. červenec tak pětidenní okno zahrne 13.–17. červenec každého referenčního roku: při úplných třiceti letech až 150 měření. Z jejich rozdělení se určí hranice. Velikost okna patří k definici ukazatele. Potom algoritmus prochází den po dni a označí úseky, v nichž je hranice překročena požadovaný počet dnů bez přerušení. Z těchto úseků se spočítají události, dny, délka a zvolená míra intenzity. Alexander et al., 2006

Percentil vypočtený z omezeného referenčního období má vlastní výběrovou nejistotu. Bez opravy by se stejná data použitá k určení hranice chovala statisticky jinak než roky před a po referenčním období. Zhang a spoluautoři navrhli pro počty překročení opakované přepočítávání: hodnocený rok vynechají z určení hranice, doplní jej kopií jednoho ze zbývajících roků a výsledek průměrují přes všechny tyto náhrady. Hodnocený rok tak není současně použit k nastavení své vlastní hranice. Oprava omezuje umělý skok na okrajích referenčního období. Neopravuje chyby teploměru ani přesuny stanic. Postup a jeho zkoušku na simulovaných i skutečných teplotách zveřejnili Zhang et al., 2005.

Výpočet map teplotních ukazatelů

HadEX3 neinterpoluje každou denní teplotu. Nejprve se na stanicích vypočítají roční ukazatele, například počet dnů WSDI, a teprve ty se převádějí do mřížky o velikosti 1,875° zeměpisné délky krát 1,25° šířky. Hodnota v centru buňky je váženým průměrem dostupných stanic. Váha zohledňuje vzdálenost i jejich rozmístění kolem tohoto bodu. Není to přímé měření celé plochy buňky. Pro výpočet musí být v dosahu, v němž spolu stanice ještě dostatečně souvisejí, alespoň tři použitelné stanice. Z přibližně 37 000 dodaných stanic prošlo požadavky na kvalitu a délku pro jednotlivé teplotní ukazatele nejvýše asi 7 000. Dunn et al., 2020, HadEX3 Product User Guide

Jak se liší odhad hodnoty v buňce od průměrování celého území, vysvětluje prostorové zpracování. Zde vstupují do mapy hotové roční ukazatele z jednotlivých stanic.

Výběr stanic a kontrola ročních ukazatelů však neznamenají, že všechny vstupní denní teploty prošly stejnou homogenizací. HadEX3 kombinuje národní podklady s různými postupy oprav i záznamy bez takových oprav. Autoři proto připouštějí zbytková zkreslení, zvlášť při souběžné změně přístrojů na mnoha stanicích. Tuto mez uvádějí přímo v popisu vstupních dat.

Buňka bez potřebného počtu stanic zůstane prázdná. Globální křivka HadEX3 vzniká plošným vážením dostupných buněk a pro dlouhodobé srovnání používá buňky s alespoň 90% úplností v čase. Trendová mapa požaduje nejméně 66 % ročních hodnot a poslední platný rok alespoň 2009. Trend se počítá jako medián sklonů mezi všemi dvojicemi ročních hodnot. Tečky v mapě označují buňky, kde 95% interval odhadu nezahrnuje nulu. Tato pravidla i mapy pokrytí zveřejnili Dunn et al., 2020.

Výběr ukazatele z denních měření a vztah mezi sklonem trendu a jeho intervalem vysvětluje metoda analýza časových změn a extrémů. Podrobně ukazuje proložení přímky metodou nejmenších čtverců, zatímco zde popsané mapy HadEX3 používají medián sklonů mezi dvojicemi let.

Co vytváří nejistotu

Výsledek ovlivňuje úplnost denních měření, změny stanice a čidla, délka referenčního období, zvolený percentil, minimální počet dnů i zeměpisné pokrytí. Krátká událost může po jediném chybějícím dni zmizet nebo se rozdělit na dvě. U globální mapy navíc záleží na tom, kde stanice existují a které buňky splní požadavek na úplnost. Zveřejněná práce proto musí uvést nejen sklon změny, ale i období, definici a pravidlo pokrytí. Citlivost na délku období podrobně vyhodnotili Perkins-Kirkpatrick a Lewis, 2020.

Zveřejňovaná data

Následující soubory nejsou zaměnitelné. První dva zveřejňují denní teplotu, z níž lze události vypočítat. HadEX3 už obsahuje hotové roční ukazatele. ERA5 doplňuje měření fyzikálně souvislou rekonstrukcí atmosféry a GHWR nabízí mnoho hotových definic vedle sebe.

Jak si ověřit konkrétní českou epizodu

V souboru denních maxim ze Strážnice lze vybrat srpen 2015. Stanice má identifikátor 0-203-0-11755, veličina TMA je denní maximum ve °C. Sloupec DT obsahuje datum s termínem záznamu 20:00Z a VALUE hodnotu. Písmeno Z označuje světový čas UTC. Tento údaj neříká, že maximum nastalo ve 20 hodin. Soubory meta1.csv a meta2.csv v metadatech ČHMÚ spojují identifikátor s místem, jednotkou, výškou čidla dva metry a pozorovacím termínem.

Od 3. do 16. srpna 2015 dosáhlo maximum každý den alespoň 30 °C: šlo o čtrnáct souvislých tropických dnů. Předchozí 2. srpen měl 27,9 °C, následující 17. srpen 22,6 °C. Za celý srpen jich bylo osmnáct, protože další čtyři připadly na 28.–31. srpen. Postup je jednoduchý: seřadit záznamy podle data, zkontrolovat chybějící dny a příznaky kvality, vybrat maxima alespoň 30 °C a teprve potom hledat nepřerušené úseky. Tento přímý přepočet veřejné textové tabulky CSV dokládá konkrétní událost. Pro WSDI by bylo navíc třeba dlouhé referenční období a jeho místní percentily. Jedna epizoda sama neurčuje klimatický trend.

Jaké výsledky lze srovnávat

Přímé srovnání vyžaduje stejnou teplotní veličinu, hranici, referenční období, minimální délku, roční období, prostor a výslednou míru. Šestidenní WSDI nelze číselně zaměnit s počtem třídenních událostí. Počet tropických dnů v celé České republice nelze zaměnit s délkou nejdelší události na jedné stanici. Nejvyšší denní maximum léta zase měří jeden den, nikoli trvání vlny.

Shodu lze posuzovat i mezi rozdílnými výpočty, pokud je přesně řečeno, co se srovnává. Perkins a Alexander zjistili, že výsledky z denních maxim, denních minim a ukazatele nadměrného tepla se v mnoha oblastech shodují ve směru dlouhodobých změn, avšak liší se v počtu nalezených dnů a v zeměpisném rozložení. GHWR ukazuje totéž systematicky: změna délky nebo hranice mění události, které do souboru vstoupí. Perkins a Alexander, 2013, Raei et al., 2018

HadEX3 a jeho předchůdci sdílejí část staničních měření. Jejich shoda je kontrolou výběru a zpracování, nikoli čtyřmi plně nezávislými důkazy. Také prostorové pořadí výpočtu mění výsledek: nejprve vyhledat události na každé stanici a pak průměrovat ukazatele dává obecně něco jiného než nejprve zprůměrovat denní teploty a v nich hledat souvislé horké dny. Tento rozdíl mezi HadEX3 a produkty vytvořenými z denních map rozebírají Dunn et al., 2020.

Pozorování

Dlouhá teplá období nad světovou souší

Staniční výpočty ukazují, že od konce 20. století přibývá nad většinou dostatečně pokryté světové souše dnů, které patří do alespoň šestidenních období nad místním 90. percentilem denního maxima. Globální křivky HadEX3, HadEX2, HadEX a GHCNDEX se liší použitými stanicemi a pokrytím, ale ve společných desetiletích zachycují stejný pozdní vzestup WSDI. Mapa HadEX3 pro období označené v grafu jako 1950–2018 ukazuje kladné sklony ve většině dostupných buněk Evropy, Asie, Střední a Jižní Ameriky a Austrálie. Dunn et al., 2020

Počet dnů, délka a součet překročení se nemění stejně

Perkins-Kirkpatrick a Lewis použili denní maxima ze staničních map Berkeley Earth s rozlišením 1° v letech 1950–2017. Vyhledali alespoň tři dny nad místním 90. percentilem, určeným z patnáctidenního okna v letech 1961–1990. Hodnotili květen až září na severní polokouli a listopad až březen na jižní. Z 26 velkých oblastí vynechali kvůli nedostatku dat společnou oblast severní Kanady, Grónska a Islandu. Sklon počítali jako medián změn mezi dvojicemi roků. Statistický test hodnotil převahu vzestupných nebo sestupných změn. Zvolená 5% hladina znamená, že stejně výrazný nebo výraznější výsledek by podle předpokladů testu při nulovém trendu nastal nejvýše v pěti případech ze sta. Použili pouze body s nejméně 70 % denních údajů za celé období a nejméně devíti lety měření po roce 2000. Perkins-Kirkpatrick a Lewis, 2020

V období 1950–2017 se počet dnů ve vlnách zvyšoval ve většině sledovaných oblastí alespoň o jeden den za desetiletí. V mnoha nízkých zeměpisných šířkách činil sklon tři až pět dnů za desetiletí. V žádné z hodnocených oblastí nezjistili statisticky průkazný pokles tohoto počtu. Nejdelší událost se podle oblasti prodlužovala přibližně o 0,2 až více než jeden den za desetiletí. Perkins-Kirkpatrick a Lewis, 2020

Součet denních překročení hranice během všech započtených dnů měl průkazný kladný sklon ve všech hodnocených oblastech kromě střední části Severní Ameriky. Naproti tomu průměrné překročení hranice během jednoho započteného dne se ve většině oblastí průkazně neměnilo. Neprůkazný výsledek však nepotvrzuje přesně nulovou změnu. Výsledek je důležitý pro čtení slov „silnější vlna“: součet překročení může růst hlavně tím, že přibývají nebo se prodlužují horké dny, i když se jejich průměrné překročení hranice mění méně. Perkins-Kirkpatrick a Lewis, 2020

Autoři výsledky zkontrolovali také pomocí denních map HadGHCND s rozlišením 3,75° délky a 2,5° šířky. Porovnali společné období 1950–2014 a společně pokryté oblasti. Tím zkoušeli citlivost na výběr a zpracování stanic. Oba soubory však mohou čerpat z týchž původních teploměrů, takže nejde o zcela nezávislé měření. Perkins-Kirkpatrick a Lewis, 2020

Stejná práce ukázala citlivost sklonu na zvolené počáteční datum. Ve Středomoří byl sklon počtu dnů do roku 2017 něco přes dva dny za desetiletí při začátku v roce 1950, ale 6,4 dne za desetiletí při začátku na počátku osmdesátých let. Kratší interval zachytil jinou část kolísání a měl méně roků. Sklon proto vždy uvádíme s oběma krajními roky. Samotná hodnota „dnů za desetiletí“ není úplným výsledkem. Perkins-Kirkpatrick a Lewis, 2020

Evropa

Rousi a spoluautoři vyhledali v ERA5 události v červenci a srpnu 1979–2020. Denní maximum muselo překročit místní 90. percentil nejméně šest dnů po sobě. Hranice byla odvozena z patnáctidenních oken celého období 1979–2020. V posouvaném čtverci o velikosti 4° šířky a 4° délky musela zasažená plocha přesáhnout 40 000 km². Pravidlo nevyžaduje, aby všechny započtené body přímo sousedily. Pro evropskou oblast 35–70° severní šířky a 10° západní až 50° východní délky zjistili průměrný sklon 0,61 dne ve vlnách za desetiletí. Ve zbytku severních středních zeměpisných šířek činil 0,21 dne za desetiletí. Sklony autoři získali proložením přímky metodou nejmenších čtverců. Čísla patří k této prostorové a šestidenní definici. Třídenní varianta je ve studii uvedena zvlášť. Rousi et al., 2022

Jiný evropský výsledek sleduje nejteplejší den léta v každém místě. Vautard a spoluautoři porovnali ERA5 a E-OBS pro západní Evropu mezi 5° západní a 15° východní délky a 45–55° severní šířky v letech 1950–2022. Nejvyšší denní maximum za červen až srpen nejprve určili v každém bodě a teprve potom zprůměrovali přes oblast. Nejteplejší dny různých míst tedy nemusely připadat na stejné datum. Takto získaný ukazatel se v obou souborech měnil o 3,4 °C na každý stupeň změny globální průměrné teploty. 95% interval byl 2,4–4,3 °C. Jde o statistický vztah ve sledovaném období, nikoli o změnu za desetiletí nebo předpověď pro další roky. Výsledek také neudává počet ani trvání vln veder. Vautard et al., 2023

Západní Rusko v červenci 2010

Dole a spoluautoři zprůměrovali měsíční teploty v oblasti 50–60° severní šířky a 35–55° východní délky. Červenec 2010 byl v jejich záznamu nejteplejší od začátku v roce 1880. Základ tvořily analýzy NOAA, výsledek porovnali s dalšími třemi teplotními soubory. Jde o měsíční plošný průměr, nikoli nejvyšší údaj jedné stanice. Jednotlivé soubory mohou sdílet měření a nejstarší část má řidší pokrytí. Dole a kol. 2011, oddíl 2 a obrázek 1

Severozápad Severní Ameriky v červnu 2021

Leach a spoluautoři zprůměrovali denní maxima ERA5 přes oblast 45–52° severní šířky a 119–123° západní délky. Vrchol události připadá v časování souboru na 29. června 2021 v 00 UTC. Překročil předchozí roční maxima záznamu od roku 1950. ERA5 zde poskytuje prostorově zpracovanou teplotu, nikoli samostatný staniční rekord. Leach a kol. 2024, obrázek 1 a metody

Teplota nad povrchem během mimořádných veder

Radiosondáže z Trappes u Paříže v roce 2003 a Voroněže v roce 2010 zachytily teplé noční vrstvy nad chladnějším přízemním vzduchem. Denní promíchaná vrstva dosahovala téměř 4 km, před vedry méně než 2 km. Studie porovnává potenciální teplotu, tedy teplotu přepočtenou na stejný tlak, aby se oddělil účinek rozpínání a stlačování vzduchu. Nejde o běžný údaj povrchového teploměru. Miralles a kol. 2014, obrázek 3

Vstupem jsou měření teploty, tlaku a vlhkosti sondou nesenou balonem. Vznik profilu a jeho chyby popisuje metoda radiosondáže. Porovnání vychází z opakovaných měření dvou stanic, takže nepopisuje každé místo zasažených oblastí. Původní studie použila archiv University of Wyoming.

Česká republika

Souhrn ČHMÚ z června 2026 dovoluje číst pevnou hranici 30 °C přímo v počtu dnů. Průměr pro Českou republiku činil 5 tropických dnů za rok v období 1961–1990, přibližně 11 v letech 1991–2020 a více než 13 v letech 2011–2025. Rok 2024 měl v průměru 18,5 tropického dne a rok 2015 téměř 26. V srpnu 2015 byl tropický den alespoň na jedné stanici šestnáct dnů v řadě. Nejdelší souvislý úsek na jedné stanici měl čtrnáct dnů. Celostátní průměr, výskyt někde na území a jediná stanice jsou tři různé souhrny a ČHMÚ je proto uvádí odděleně. ČHMÚ, 2026

Tato zpráva neuvádí úplný seznam použitých stanic ani postup prostorového průměrování. Uvedené celostátní průměry z ní proto nelze samostatně přepočítat. Výše popsaný postup s denními maximy ve Strážnici umožňuje ověřit konkrétní čtrnáctidenní úsek 3.–16. srpna 2015, nikoli tím sám potvrdit všechny celostátní hodnoty nebo dlouhodobý trend. ČHMÚ: denní maxima ve Strážnici

Co v mapách zůstává neznámé

Globální staniční mapy mají nejúplnější pokrytí od druhé poloviny 20. století v Severní Americe, Evropě, části Asie a Austrálii. Rozsáhlé části Afriky, Jižní Ameriky a vnitrozemí Asie mají kratší nebo řidší záznamy. HadEX3 v takových místech hodnotu nezveřejní, pokud nesplní minimální počet stanic a úplnost. ERA5 poskytne souvislou mapu i tam, ale je to reanalýza propojující pozorování s výpočtem atmosféry. Shodný směr ve více souborech je proto užitečná kontrola. Ani souvislá mapa však nenahrazuje údaj o vstupních měřeních a použité definici. Dunn et al., 2020, Hersbach et al., 2020

Navazující vysvětlení Proč jsou vlny veder častější a silnější? porovnává příspěvek proudění, oteplování a půdní vody. Zde uvedená měření jsou podkladem jeho testů.

Prameny a data